Průvodce po sebraných spisech C.G.Junga
Robert H. Hopcke
Je místem chaosu, kde se nerespektuje prostor ani čas, které tu ani neexistují.
Skládá se z Osobního nevědomí( totožného Freudovi) a z Kolektivního nevědomí( obsahuje Archetypy).
Kolektivní nevědomí je významnější než-li osobní. Je nejzašším psychickým zdrojem moci, celistvosti a vnitřní proměny.
Společná témata procházející legendami a pohádkami rozličných kultur slouží Jungovi jako klíče k trvalým aspektům psýché( k archetypům).
Psychické vnímání společné všemu lidstvu.
Archetyp není ani vrozená idea, ani zdílený obraz. V archetypu se zbíhají individuální a kolektivní zážitky a nabývají svou podobu.
Archetypy (viz Archetypické postavy)
Anima/Animus, Stín, Self, Božské dítě, Velká matka, Moudrý stařec, Kejklíř, Kora, Panna, Hrdina a archetyp Proměny Mysterium Coniunctio(celistvost a znovuzrození).
Autonomní část psychické celistvosti, která se odštěpila a zdánlivě žije vlastním životem v nevědomí.Skládá se ze skupiny psychických představitelů a ze zřetelného citu.
Poukazuje na něj slovní asociace( reakce na vyřčené slovo).
Archetypy a komplexy jsou potenciálně pozitivní i negativní.
Mateřský komplex
Narušený vztah k matce. Archetyp může "znaky" v kolektivním nevědomí zveličit, překroutit či pozměnit představitele i tonus(trvalý stupeň napětí) mateřského komplexu uvnitř individuální psyché (viz dále).
Stále se pohybující a měnící se souhrn vzájemných vztahů, který je stále aktivní.
Jedná se o mysl a o schopnosti ji přesahující(vnímání, cítění, intuice, instinkt, kolektivní duše, světová duše, pocit lidství, duše v náboženském a duchovním smyslu, objektivní duše přesahující lidské chápání), zahrnující jak vědomí, tak i nevědomí a mající schopnost tvořit symboly(viz dále).
Psýché Jung nechápe jako něco uvnitř jedince, ale naopak jedinec je uvnitř psýché.
Vidí v ní spíše duši, než-li mysl. Přesto však nepopírá význam racionálního vědomí, spíše tvrdí, že psýché je o něco více.
Freud popsal energii dodávanou do tohoto psychického systému termínem "Libido", který však používal výhradně pro sexuální energii.
Libido(dle Junga)
Psychická energie stejné intenzity, jíž jsou nabyty psychické obsahy.
Libido způsobuje jak pozornost člověka pro vnitřní i vnější, tak i fluidní magnetismus, přitažlivost určitých vlastností a věcí, kvalitu činu(" vstaň a choď ") a schopnost pohnout událostmi.
Éros a Logos
Věčné protiklady mezi mužstvím a ženstvím.
Éros - feminní princip vztahování
Logos - maskulinní princip poznání
Tyto dva principy nelze chápat doslovně, nýbrž jako dva věčné principy lidského chování.
Žena, matka, pomocnice -emocionalita, jemnost, estetické cítění a spiritualita
Podnikatelé, výkonní profesionálové, obstaravatelé - logika a racionalita, jasné myšlení, aktivita, velkorysost, zaměření na řešení úkolů a abstrakci
Tyto pojmy jsou vlastní jak mužům tak ženám.
Sny a jejich výklad
Freud: Sen je jen psychickým mechanismem chránícím spánek tím, že nevědomé přání vyjadřuje symbolicky a tím jej vybíjí.
Jung: Sny jsou přirozené, spontánní, smysluplné. Jedná se o nezahalené vyjádření nevědomých procesů.
Freud: Symbolika snu je způsobena domnělým cenzorem snu.
Jung: Sny mají nevědomou povahu. Nehovoří naším jazykem, ale jazykem našeho nevědomí, jazykem symboliky.
Mytologické, legendární či pohádkové motivy jsou podobné(či dokonce stejné) motivům v individuálním snu, čímž poukazují na jejich archetypický základ.
Sen nemá jen funkci náhradního vyjádření stavu psýché do lidského vědomí, ale též má funkce prospektivní(informace mimo vjemy 5ti smyslů), věšteckou(předpovědi do budoucna) a kompenzační(náhradní vyjádření).
Sny lze vykládat:
1) Objektivně - ve vztahu k vnější situaci snícího
2) Subjektivně - reprezentace vnitřních procesů a situace
Jung kladl důraz na interpretaci celých sérií snů, z kterých mohl odvodit a poznat vývoj osobnostních i archetypických symbolů, jejich změny a reakce mezi nimi
Po převyprávění snu přiměl Jung pacienta, aby volně asocioval k rúzným symbolům či obrazům, které se ve snu vyskytly.
Po výkladu těchto asociací Jung přihlédl k archetypickým paralelám, aby lépe porozuměl symbolu snu.
Reprezentují archetypy na tomto světě, avšak nejsou s nimi totožné.
Archetypy existují mimo náš smyslový život. Symboly pocházejí z tohoto života a vyjadřují archetypy, které pro nás zůstavají nepochopitelné.
Symbol je tím, co uchovává naši lidskost, představuje schopnost porozumění věcem za hranicemi našeho porozumění.
Je ztělesněním našeho vztahu k jiné, nadřazené realitě.
Vyjadřuje neznámé a možná nepoznatelné a tvoří jazyk nevědomí. Proto prožívat život symbolicky znamená dotýkat se významu našeho bytí a konání.
Pro posílení a rozvinutí vztahu jedince k nevědomému materiálu rozvinul Jung techniku aktivní imaginace, sloužící pro osvojení vnímavé a zároveň aktivní role při setkáních a srovnáváních s rozmanitými archetypickými prvky uvnitř své psýché.
Jedná se o opak snění, jelikož není řízena naší fantazií. Má překlenout hranici mezi pasivním vnímáním vnitřního nevědomého materiálu a jakoukoli aktivní odpovědí na tento materiál.
Aktivní imaginace je způsob jak se setkat s vědomým směřováním našeho vnitřního života a zachovat si při tom co nejvíce sebeuvědomění a schopnosti uvážení etických činů.
Přenos
(protipřenos)
Druhé vidíme tak, jací ve skutečnosti nejsou a přisuzujeme jim schopnosti, se kterými jsme se setkali buďto u někoho jiného, nebo které mají archetypický charakter. Tak v někom můžeme spatřovat "všemocného Kouzelníka" ,"andílka Puera" či "líbeznou Koru".
Jung souhlasí s Freudem v tom, že přenos sestává z myšlenek, citů a fantazií pocházejících z jiného vztahu, obvykle minulého, který znovu ožívá v přítomnosti. Od Freuda se však liší názorem, že přenos nemusí být založen výhradně na nevědomém materiálu, ale může obsahovat i archetypické prvky.
Freud i Jung: Přenos je všudypřítomným elementem každého vztahu.
Freud: Přenos a protipřenos jsou převážně patologické jevy mezi lidmi.
Jung: Odsunul přenos a protipřenos z oblasti patologie. Nahlížel na ně jako na ně jako na přirozené, nevyhnutelné a občas i prospěšné jevy. Skutečný vztah mezi analytikem a pacientem je mnohem léčivější než přenos( ostrá odlišnost od psychoanalýzy).
Analytik by měl přenos osobního i archetypického materiálu pacienta na něj primárně tolerovat, ale určitě ne podporovat. Má se mu rozumět, avšak není nezbytně nutné jej rozpustit(Jung si myslí, že úplné rozpuštění přenosu by znamenalo uvézt pacienta k absolutnímu uvědomění lidské kolektivní zkušenosti, což je nemožné).
Smyslem analýzy je dle Junga proměna neprozkoumaných zážitků na osobně integrované (vědomě uvědomněné) zkušenosti, nikoli tedy prosté rozpuštění přenosu na úrovni osobního nevědomí.
Vědomí a něvědomí, ego a Self jsou ve stálém vztahu a tento proces Jung označuje individuací.
Individuace je podstatou veškeré psychické aktivity.
Individuace vyjadřuje sklon psýché k celistvosti( lidský život sestává z protikladů, které potřebují být v lidské duši sjednoceny; výsledkem sjednocení protikladů je pak jediněčně individuální osobnost).
Individuace je proces, v němž se člověk stává nedělitelným(sjednoceným se sebou samým).
Jedním z účelů analýzy(snad i jejím skutečným cílem) je napomoci individuaci, obzvláště pak na archetypické úrovni.
Vztah mezi vědomím a nevědomím má vitální význam pro duševní zdraví.
Psychologické typy
Lidé se dle Junga řadí do postojových a funkčních typů.
Postojové typy
1) Extravertní - libido má sklon zaměřit se od sebe k objektům ve vnějším světě
2) Introvertní - libido má naopak sklon zaměřit se od objektů vnějšího světa k sobě
Žádná z těchto kategorií není pevná ani výlučná a Jung se jimi snaží pouze popsat dominantní postoj jedince k lidem, světu a k sobě samému.
Funkční typy
| 1) Racionální | - myšlenkové |
| - citové |
Obě funkce užívají kritéria pro pořádání a rozhodování.
Myšlenková funkce - pořádá a rozhoduje dle pravidel analýzy a logiky
Citová funkce - pořádá a rozhoduje na základě hodnot a individuální ceny pro jedince
Skutečnž cit dle Junga zahrnuje emoce, avšak jde daleko za city do oblasti morálky a hodnot, včetně etického smyslu.
| 2) Iracionální | - intuitivní |
| - smyslový |
Oba tyto typy primárně nerozhodují, nýbrž především prožívají.
Intuitivní typ - finguje spíše díky nevědomé zkušenosti a vnímání, jichž si mnozí lidé nejsou vůbec vědomi, avšak intuitivní osoba je přesto používá jako základ pro své jednání a prožívání.
Smyslový typ - funguje skrze zkušenosti s konkrétním, fyzickým světem.
Má reálný smysl pro sebe i svou existenci ve světě; Jung uvádí termín "la function du réel"("reálný typ"), nebo-li smysl pro praktickou realitu, který má zřejmě nejblíže ke svému významu.
Dodatek:
"Psychologické typy" byla první kniha, kterou Jung vydal po roztržce s Freudem, v níž rozeznal u člověka dva postoje a čtyři funkce, na kteréžto typologii je založen Mayers-Brigssův test psychologického typu.
Psychoterapie
Jung je ve svém postoji silně ovlivněn Freudem a myšlenkou, že léčení nepochází ze sugesce či pozitivního vlivu terapeuta, ale spíše z řešení nevědomých konfliktů, ke kterému přispějeme tím, že do vědomí přivedeme pocity, myšlenky a impulzy, které byly doposud v nevědomí.
| Psychoterapie | - metody analytické |
| - metody syntetické |
1) Analytické metody - redukují a vysvětlují symptomy na základě jejich regresivních dětských významů; analytický vztah je základem psychoterapie
2) Syntetické metody - ve zdánlivě patologických symptomech vidí základy budoucího konstruktivního růstu
Jung klade velký důraz na výklad snů.
Rozlišuje mezi psychoterapií u lidí v první polovině života, kdy budují svůj vnější život a spojitou individuální osobnost, a lidmi v druhé polovině života, pro které již výkon nemá onen význam jako kdysi a jejich psychologickým úkolem je cesta do nitra k individuálnímu naplnění.
Vývoj dítěte a psychologie
Normální dítě žije psychologicky v nevědomém stavu, v němž se vědomí objevuje jako ostrovy v moři, které se neustále rozrůstají až nakonec krystalizují jako ego komplex.
Psychologické poruchy pocházejí z absorbce nevědomých konfliktů, pramenících z nevědomého materiálu, který popřeli či potlačili jeho rodiče(nejsou vrozené). Proto je třeba hledat příčinu dětských poruch v dospělých, kteří dítě obklopují.Užitečnější, než-li léčení samotného dítěte je tedy analýza rodičů narušeného dítěte.
Jung zastává teorii, že individuální lidská bytost rekapituluje ve svém vývoji stádia, jimiž prošel celý lidský druh ve svém psychologickém vývoji a tak dětem jejich nevědomý stav dovoluje přístup ke kolektivnímu nevědomí veškerého lidstva, k němuž dospělí ztratili přístup během vývoje svého já. (Proto je třeba "stát se znovu dětmi", chceme-li tento přístup znovu nalézt).
Láska a manželství
Počáteční vlna přitažlivosti se vztahuje zřejmě více k projikované části vlastní osobnosti, kterou vidíme ve druhém člověku, než ke skutečnému vztahu.
V této projekci je psýché schopna stále předkládat jedinci to, co v něm sice existuje, ale co by si měl uvědomit a integrovat. Projekce takto slouží tendenci psýché k celistvosti a nabízí ji příležitost k integraci protikladů.
Cílem je stažení moci projikovaných vlastností z jiných lidí a integrování těchto aspektů do vlastního sebecítění. Mnoho vztahů tento proces nepřežije.
Síla jednoho z partnerů umožňuje slabost druhého. Důsledkem toho je, že se znovu vytvoří infantilní vztah rodiče a dítěte a oba lidé v páru trpí jakousi institucionalizovanou psychologickou nezralostí.
Náboženství
Incestní oidipovské přání se potlačuje a transformuje do rozmanitých náboženských systémů(jakési přetvoření rodinné situace do podoby bohů).
Freud: Náboženství je iluziorní výsledek potlačení a sublimace( přeměna pudových tendencí ve společensky prospěšnou činnost).
Jung: V minulosti neexistuje civilizace bez náboženství » u lidí existuje náboženský instinkt, touha po vztahu k Něčemu a Někomu, kdo přesahuje naše lidská omezení(vztah k vyšší moci).
Psychologie může pracovat racionálně a vědecky se zásadně iracionálními daty jen tehdy, když tato data(tedy i náboženství) bude brát naprosto vážně a ne je přehlížet.
Náboženství se dá vykládat jako projekce konfliktů v rodině na nebesa. Jung náboženství nezamítal, ale naopak jej chápal jako psychologický fakt. Pojímal jej tedy čistě profesionálně jako psycholog a zkoumal symbolický a psychologický význam náboženské zkušenosti. Nesnažil se dokazovat existenci Boha. Náboženství pojímal jako projev kolektivního nevědomí.
Náboženství se vztahuje ke dvěma věcem:
1) Náboženská zkušenost, přímý kontakt s božstvem(numinosum).
Toto numinosum se projevuje ve snech, vizích a mystických zážitcích.
2) Náboženská praxe, doktríny, dogmata, rituály a předpisy, které mají sloužit k ochraně lidí před hroznou silou přímé zkušenosti s numinosem.
Synchronicita
Mystický zážitek propojení "vně a uvnitř"(viz buddhismus); uvedení subjektuvní a objektivní reality v jednotu.
Princip akauzální(proti zákonu akce-reakce, příčiny-následku)souvislosti.
Je to princip, který propojuje události prostřednictvím subjektivního významu shody, spíše něž-li příčinou a následkem.
Synchronicita vyžaduje, aby člověk považoval svět za sjednocené pole, v němžř subjekt a objekt jsou totéž(tj. dva různé projevy téže reality), že jsou "unus mundus" - lat. "jeden svět".
Nadpřirozená kvalita synchronických událostí pochází ze skutečnosti, že v těchto jevech "hraje důležitou roli emocionální faktor", tedy že tyto události provází cit.
Citová kvalita produkovaná synchronickou událostí a psychologická energie, kterou vyvolá, pramení v kolektivním nevědomí.
Okultní fenomény
Duchové, zjevení, tajemné vize, mediální či spiritistické demonstrace(trans, klepání stolku, levitace, automatické psaní), všechny tyto psychologické jevy Jung chápe jako demonstrace nevědomých obsahů, odštěpených od mimořádně mocných a živoucích komplexů, které mohou být patologické či hysterické.
V takových vírách, úkazech a událostech viděl představy poukazující k symbolům kolektivního nevědomí.
Duchové
Jsou projevy komplexů a jedná se o nevědomé, archetypicky založené entity.
Ufo
Při zkoumání různých zpráv o létajících talířích nechtěl zjišťovat pravost či falešnost zpráv, nýbrž vysvětlit jejich psychologický smysl pro dotyčného jedince a pro širší kulturu.
Věřil, že výskyt UFO má pro moderního člověka kolektivní smysl.
UFO viděl jako symboly Self.
Se zprávami o UFO zacházel, jakoby se jednalo o sny.
Alchymie
Zjistil, že mnohé alchymistické texty byly jen chemické recepty či příklady podřadného významu (stejně jako mnoho esoterních textů). Někteří alchymisté však své filozofické záměry výslovně vyjádřili, když říkali, že jejich zlato není "obyčejným zlatem", ale zlatem duchovním a že jejich umění je stejně "etické i fyzické".
Alchymie a její symbolický jazyk nesou celou kulturní váhu západního neortodoxního nevědomí a bylo tudíž nekompromitované tím, co Jung chápal jako psychologické zkomolení křesťanských dogmat.
Fyzikální substance a různé stupně fyzikálních změn alchymistů prezentované Jungem:
Nigredo - temná noc duše, kdy jedinec čelí svému vnitřnímu
Putrefactio - stupeň, na němž se člověk zbavuje starých neurotických způsobů
Separatio - okamžik emočního a duchovního rozlišení
Dissolutio - počáteční dezorientacem kdy je staré self rozmetáno
Paralela Lapis-Kristus
Lapis čili kámen byl obrazem mysticko-chemického výsledku alchymické práce, který měl navodit souhrnné procedury v tělesné i duchovní oblasti.
Popisy lapis philosophorum(kamene mudrců), obsahují nepopiratelné paralely s popisem povahy a funkce Kristovy postavy v křesťanství.
Mysterium coniunctio
Ze sjednocení protikladů vznikne opus(cíl alchymických procedur), zpodobněný zlatem, lapisem, hierosgamosem, hermafroditem či incestním svatým sňatkem.
Maskulinně/feminní páry jsou protiklady, které mají být sjednoceny.
Sol/Luna - Slunce a Měsíc; Rex/Regina - Král a Královna; Adam/Eva
Ryby - symbol duality světla a tmy obsažené v křesťanské koncepci Krista jako symbolu celistvosti
Sebrané spisy
Duši nelze zaměňovat s vědomím. To co nazýváme iluzí je pro ni skutečnost.
Cožpak není naše tzv. realita zrovna tak iluziorní?
Já se rozpouští projekcemi ve vztahu k okolí. Já vymaněné z projekčních vazeb hrozí rozpuštění se v obsahu kolektivního nevědomí. Z téhož kolektivního nevědomí se však zvedá protipůsobení, které umožňuje vznik bytostného Já(Selbst), nadřazenému Já.
Poznání a prožitek selbst je cílem jogy. Proces, jenž k tomuto vede pojmenoval procesem individuačním.
V západním učení(např. alchymie) je vlastně skryta meditační joga.
Selbst v alchymii:
- "Incerruptibile"
- "Filius Macrocosmi"
Nevědomí považuje věřící člověk za svět božského jsoucna.
Každý symbol ve snu si vylož tak, jako by jsi neznal podobu a původ tohoto symbolu a chtěl pochopit, co je zač.
Uvedené příklady symbolů:
Moře -
Tekoucí voda - životní proud energie
U mužů je nevědomí ženské a u žen mužské(Anima, Animus).
Neznámá žena - "Anima"
Divoké a nebezpečné zvíře - traumatický efekt
Kůň - animální psýché (černý ohlašuje smrt)
Matka - to co pasivně tvoří(příroda, tělo, nevědomí)
Jelen - Kristus, merkurius(v alchymii); někdy vyjádřen se 4 lvy(evangelisty)
Přiliš málo v nevědomí, příliš mnoho ve vědomí a naopak » polož si otázku:
"Jaký vědomý postoj sen kompenzuje?"
Dále se ptej:
"K čemu sen slouží?"
"Co má způsobit?"
Sen je spontánní sebezobrazení aktuálního stavu vědomí v symbolické formě.
Do druhých osob často projikujeme sebe sama a činíme je v sobě sama takovými, jací ve skutečnosti nejsou.
Představy ve snu jsou naše představy a tak jsou často pouze personifikovanými rysy osobnosti snícího.
Sny mají velmi často dramatickou strukturu:
1) udání místa
2) Zápletka
3) Kulminace (nastane něco rozhodujícího či se něco zvrátí)
4) Řešení( občas chybí)
Sebrané spisy III.
Z univerzální podobnosti mozků vyplývá univerzální možnost stejné duševní funkce.
Tato funkce je kolektivní psýché.
Újmy na vlastním bytostném Já (vzdání se Selbst ve prospěch domnělého významu):
1) Selbst ustoupí do pozadí vůči sociálnímu uznání(Persona)
2) Selbst ustoupí vůči autosugestivnímu významu praobrazu(nevědomí).
Účelem Individuace je osvobodit Selbst z falešných obalů persony na jedné straně a ze sugestivní moci nevědomých obsahů na straně druhé.
Je nutno přeměnit Animu ( jako autonomní komplex) ve funkci vztahu vědomí k nevědomí.
Jestliže je anima překonána, její vlastnosti může převzít Kouzelník( u žen Velká Matka). Já animu nepřemohlo a proto je třeba upustit od jakékoli iluze moci a významnosti sebe sama.
Jak se vyvarovat posedlosti kouzelníkem: Já se musí vzdát nároku na vítězství.
Bytostné Já - Tao, Bůh, nedefinovatelné usmíření vnitřního a vnějšího
Hmotné podstaty, jenž se měly v alchymii spojit, byly chápány jako: muž × žena, pes × fena, kůň × osel, kohout × slepice, okřídlený × neokřídlený drak.
Kristus je Slunce, církev Luna.
Selbst je nadčasové a existující již před zrozením všech lidí.
Čtvernost - symbol úplného bytostného Já
Had - symbol Kundaliní
Prima materia - prvotní látka, chaos(nevědomí)
Merkurius(Hermes) - symbol nevědomí
"Vidíš, jak ten, kdo se zdá být jeden, jím není, ale objevuje se v něm tolik osob, jako(on má) povahových vlastností......"
Posedlost nevědomím znamená být rozerván na mnoho částí a mnoho osobností znamená "oddělení". Cílem je stát se vnitřně jednotným. Láskou má být svázáno to co si odporuje.
Komentář k obrazům z knihy "Rosarium Philosophorum" Christiana Knorra von Rosenroth
(1636 - 1693):
Kvadratická kvaternita - 4 hvězdy ve 4 rozích představují živly, pátá hvězda nahoře uprostřed představuje sjednocení této čtveřice(pozn. -stejně jako pentagram).
Ve čtverci jsou si živly navzájem nepřátelské, odpuzují se a musí se sjednotit v kulatém tvaru(kruh, koule).
"Jeden jest Merkurius minerální, Merkurius rostlinný, Merkurius živočišný."
(Pozn. Jak již víme, Merkurius symbolizuje nevědomí. Moderní směry hlubinné psychologie přisuzují kolektivní nevědomí nejen člověku, nýbrž živočichům jako takovým, stejně jako rostlinám a nerostům. Proto zde středověký autor hovoří o tom, k čemu se věda dobýrá teprve dnes, což se přestane jevit fantastickým tehdy, když si uvědomíme, že obsahy nevědomí zde byly, jsou a budou stále ve stejné formě jak ve středověku, tak za tisíc let a vývoj společnosti je vždy krok pozadu za vývojem některých jedinců, kteří tyto nevědomé obsahy přivedli do vědomí již nyní a tak nabyly moudrosti vymykající se chápání lidstva.)
"A tak se tento kámen označuje jako dokonalý, protože v sobě obsahuje povahu nerostů, rostlin a zvířat. Tento kámen je totiž trojjediný a jeden, protože má čtyři povahy."
Jako personifikace je Merkurius jednou ze 7mi planet. Díky své ženské přirozenosti je matkou 7mi planet(7mi, protože je matkou i sebe sama).
Merkurius se zobrazuje tedy jako tříhlavý had.
Merkuriální had - dvouhlavý had, značící Merkuriovu dvojí povahu
Čtyřdílnost procesu proměny začíná čtyřmi oddělenými živly(stav chaosu), pokračuje vzhůru ke třem způsobům Merkuriova projevu v anorganickém, organickém a duševním světě(stav povýšení), pak nabývá podoby Slunce a Měsíce - na jedné straně ušlechtilých kovů zlata a stříbra, na straně druhé světlé podoby bohů, která je schopna překonat prostřednictvím lásky nenávist - a dospívá konečně k jediné a neoddělitelné povaze duše, k páté podstatě, ke kameni filozofů.
Tento postup od 4 ke 3, ke 2, k jedinému představuje tzv. Mariin axiom a v různých formách se táhne jako vůdčí motiv celou alchymií.
Číslo 3 - mužské
Číslo 2 - ženské
Čtvernost - představuje toho člověka, který nedospěl k vnitřní jednotě; stav nesvobody a nejednotnosti se sebou samým; situaci která touží po vytvoření celistvosti
Kruh - symbol dokonalosti(nebe, slunce, Bůh, praobraz člověka a duše)
Trojnost se chová mužsky; aktivním rozhodnutím a činem.
Dvojnost žensky, tj. jako oplodňovaná, přijímající(jako látka, jenž má být formována).
Moře je nevědomí ve statickém styvu, Pramen jeho aktivace, Proces jeho proměna.
Merkurius je hadem, který sám sebe oplodňuje, usmrcuje, pohlcuje a znovu rodí.
Spojení Slunce a Luny - svatba krále a královny; incest bratra a sestry(syna a matky)
Slunce - muž; Luna - žena
Král - animus; Královna -
Král a královna si navzájem podávají levou ruku. Jedná se o směs "nebeské a panenské" lásky.
Levá strana - temná a nevědomá; nešikovná; strana srdce, z něhož pramení jak láska tak i zlé myšlenky(morální rozpory povahy)
Aktivní živly - "mužský" oheň a voda
Pasivní živly - "ženská" země a voda
Spojení skrze pravici je zprostředkováno darem Ducha svatého, královským uměním.
Číslo 8 - sjednocení mužského a ženského způsobu projevu čtyř živlů(viz 5 květů + 3 větve na obr.)
Mužská čísla 5 a 3 poukazují na akci, rozhodnutí, předsevzetí a pohyb.
3 větve odpovídají trojí povaze Merkuria.
Incest symbolizuje sjednocení s vlastní podstatou, individuaci.
Vztahy mezi mužem a ženou(vědomé i nevědomé):
|
Adept(muž) |
|
Soror Mystika(žena) |
|
|
|
|
|
Anima(Královna) |
|
Animus(Král) |
Adept - Soror Mystika: nekomplikovaný osobní vztah
Adept - Anima: vztah muže ke své animě a obdobný vztah ženy ke svému animovi.
Anima - Animus: vztah anima k animě a naopak
Soror Mystika - Anima; Adept - Animus: vztah anima k muži(tehdy když se žena s animem identifikuje) a obdobný vztah animy k ženě(když se muž identifikuje se svou animou).
Tyto možnosti jsou ve skutečnosti promíchány.
Incestní tendence je pravý pud, který se musí prosadit v duchu, jestliže je mu odepřeno uskutečnění v těle. Incest představuje touhu, která musela být v dávnověku obětována. Ve sféře bohů či nadsvětí ducha se však vyskytuje možnost incest uplatnit. Zde se projevuje jako pudová síla duchovní povahy a ukazuje život ducha na nejvyšším stupni jako návrat k počátku.
"Kdokoli chce být uveden do tohoto umění a do skryté moudrosti, musí se zbavit neřesti domýšlivosti, musí být zbožný a poctivý, pronikavého ducha, vůči lidem vstřícný, veselé tváře a radostné povahy a prokazovat jim čest, musí být pozorovatelem věčných tajemství, která se mu otvírají. Můj synu, především tě napomínám, aby ses bál Boha, který vidí tvé konání a u nehož se najde pomoc pro odloučeného, ať je jím kdokoli."
Dílo nevyžaduje jen intelektuální dovednost, ale i morální angažovanost.
Levé ruce se již nedotýkají, propojují se sjednocujícím symbolem(nyní složeného ze šesti prvků).
Číslo 6 - nejvhodnější k plození jakožto sudo-lichá; Řekové ji nazývali též manželstvím a harmonií; po 1 je 6 jediná dokonalá tím, že je sestavena zpola z 3, z jedné třetiny z 2 a z jedné šestiny z jednoty(6 = 1+2+3); je jak mužská, tak i ženská, 6 plodí duše a protiklady se v ní mísí; vede k rovnému myšlení a přátelství tím, že dává tělu zdraví, souzvuk písním a hudbě, ctnost duši, zdar státu a vesmíru prozřetelnost.
2 a 2 protikladné živly se spojily, čímžto se zčásti sjednotily. Trvá tedy již jen protiklad mužský-ženský. Dle Mariina axiomu se elementární čtvernost změnila v aktivní trojnost.
Psychologicky řečeno: Člověk vystupuje takový jaký je, konfrontoval se se Stínem. Jeho asimilací se zvýrazní tělesnost a tím vystoupí jak animální pudová sféra tak primitivní psýché do vědomí.
