psychologie barev zas jinak
Psychologie barev - Úvod
Už anglický vědec Sir Isaac Newton ve svém zkoumání v roce 1666 objevil fenomén, ve kterém když světlo projde přes skleněný hranol, tento pouhý bezbarvý paprsek, který jinak nevidíme, se rozdělí do všech nám známých viditelných barev. Další experimenty pak ukázaly, že tyto světelné efekty a barvy se můžou vzájemně kombinovat. Například červené světlo dohromady se žlutým vytváří oranžový odstín.
Nejen psychologové, ale také aranžéři a reklamní pracovníci velmi dobře vědí, že barvy mají velký vliv na lidskou psychiku. Ovlivňují naše myšlení, chování, nálady a v neposlední řadě též naše zdraví. Stejně nám pak správná volba barvy oblečení může napomoci při obchodní schůzce, přijímacím pohovoru, de facto při jakémkoliv setkání s druhým člověkem, na kterém nám tak či onak záleží. Říká se, že první pohled je vůbec nejdůležitější. Ponechme stranou, kolik je na tom pravdy a zda zvolit sukni či kalhoty. Nyní se zaměříme na poněkud tajemnou oblast lidské psychiky a to, jak je možné ji ovlivnit barvami, které zvolíte - a to ať pro svůj zevnějšek, nebo svou práci.
Afterimage. Budete-li se dívat upřeně asi 30 vteřin na bílý bod uprostřed barevného čtverce a po té se podíváte na černý bod uprostřed bílého čtverce, uvidíte chvíli barevné čtverce v komplementárních barvách. Zdroj: www.paladix.cz
Je dokonce dokázané, že sama lidská pokožka je světlocitlivá - na několika univerzitách prováděli pokus vždy se stejným výsledkem. Posadili nevidomého člověka do modře vymalované místnosti - teplota mu poklesla o X stupňů celsia, následovně ho posadili do červeně vymalované místnosti a teplota opět stoupla, ba i přerostla normál. To poukazuje také na to, že vnímáte člověka, i když jste k němu zády.
Barvy můžeme posuzovat (dělit do skupin) dle několika následujících kritérií:
1. pravidlo - světlo
Každá barva má jiný odstín ráno, v poledne, večer, má jiný odstín na hlazeném papíře, jiný na matném. Opět stejná barva bude působit jinak u písma v základním řezu než v jeho tučné variantě. Opět jiná bude na bílém podkladu, jiná na černém.
Vše je dáno působením světla a vzájemným kontrastem ploch okolo.
2. pravidlo - psychologie a vnímání barev
Každá barva spektra může být nositelem řady nonverbálních sdělení. Užívá se zde pojmu „psychologie barvy“.
a) symbolika barvy
Jistě je nutné něco málo vědět o působení barev. Zde bych se ale omezila na laickou radu: Nesnažte se pojmout všechny informace z knih o symbolice za svaté!!! Podvědomě má každý barvy spojené s nějakou konkrétní věcí (např. má oblíbená hračka – žlutý plyšový medvěd). Žlutá barva mi připomíná mého plyšového medvídka a můj postoj bude asi k této barvě rozdílný než u někoho jiného. Naopak příkladem shodného pocitu z barvy jsou příklady z přírody. Modrá barva je obecně spojovaná s mořem nebo oblohou a proto je často výrazem nekonečna.
Malou ranou pod pás jsou také národní zvyklosti. Černá je u nás symbolem smutku, naopak ve Španělsku je slavnostní atd.
b) teplota barvy
(teplé, studené, neutrální)
Základní znalostí je modelace prostoru podle teploty barev. Teplé do popředí, studené do pozadí. (ve 2. pol. 19. stol. toto formuloval Paul Cézanne a společně s ním důsledně používali i další postimpressionisté.)
c) prostorotvorné barvy
(studené – zejména modrá, šedá)
Jako barva naprosto nepodporující prostorotvornou modelaci je čevená. Když ji budete kombinovat s více barvami, bude se chovat ze všech barev nejvíce „plošně“.
d) vztah barvy a tvaru
V období Bauhausu byly formulovány myšlenky týkající se funkce barvy. Předpokladem je, že některé barvy lépe vystihují osobitost tvaru než jiné. Tak se pro podtržení tvaru kruhu užívala modrá, pro trojúhelník žlutá a čtverec červená.
Zdroj: www.font.cz
3. pravidlo - barevný kontrast
Pro použití barvy jsou důležité ještě dvě věci:
a) kontrast barev
- modrá versus oranžová
- fialová versus žlutá
- černá versus žlutá
- černá versus bílá
- červená versus bílá
- modrá versus bílá atd.
Dobrým příkladem je dopravní značení. Všimněte si, že za našimi hranicemi se setkáte s častějším používáním oranžové nebo žluté barvy na silnicích například v kombinaci s červenou. Na viditelnosti obou barev má vliv umístění.
b) umístění barev
Budete-li chtít používat speciální reflexní barvy nebo fólie, nejprve si zjistěte, zda tím neporušujete nějaké zákony. Na silnicích platilo pravidlo, že reklama nesmí rušit dopravní značení. Tímto je teoreticky použití reflexních barev a fólií v blízkosti silnic vyloučeno. Chcete-li se vyhnout zbytečným nepříjemnostem, omezte se na klasické barvy.
Toto by se dalo tvrdit také o fluorescentních barvách a fóliích. Pleteme si je mnohdy s reflexními. Tyto barvy mají své použití pro krátkodobé akce jako jsou obchodní slevy apod. Jinak je nedoporučuji používat.
Psychologie barev - Symbolika barev
V horní polovině kruhu je hlavní barvou žlutá. Další barvy obsahují její menší nebo větší podíl, od žlutozelené až k ohnivě červené. Při denním osvětlení jsou tyto barvy nápadnější a výraznější. Působí jasně a teple, proto je označujeme jako barvy teplé. V dolním polokruhu je ústřední barvou modrá. Ostatní barvy mají rovněž její různý podíl, přes modrozelenou až nafialovělou. Tyto barvy vytvářejí opačný dojem - jsou intenzivnější a výraznější právě při menší intenzitě osvětlení. A protože barvy modré a jejich odstíny vzbuzují pocit chladu, hovoříme o nich jako o barvách studených. Zdroj: www.novinky.cz
Přestože se individuální vnímání jednotlivých barev a jejich odstínů u jednotlivých lidí velmi odlišují, při empirických výzkumech preferencí barev docházejí vědci k výsledkům, které mají obecnou platnost. Podle Maxe Lüschera (1969), který nejvíce rozpracoval významy barev, jsou jejich obecné významy, platné pro většinu populace, následující:
- Žlutá
- povzbuzuje, osvobozuje, přináší uvolnění, pocit souladu, harmonie, působí vesele a otevřeně, ale může být spojována i s povrchností a přelétavostí
- (Citrónová) světlá žluť
- naznačuje potřebu bránit se uvolnění napětí
- Oranžová
- je slavnostní, vyvolává pocit radosti, je spojena s představou slunce, tepla, bohatství, zlata, úrody, slavnostního vzrušeného očekávání, ale i s bezcílným hektickým rozčilením.
- Žlutozelená
- Evokuje otevření se, dává impuls k navázání kontaktu. Překročením meze přidání žluti však působí vtíravě a podbízivě.
- Světlezelená
- působí přirozeně, ale někdy i jedovatě, je spojena s představou chladu, vlhka, ticha, (rostlin) přírody, ekologie a růstu
- Tmavozelená
- uklidňuje a chrání, ale také omezuje, je přátelská, dává pocit bezpečí a naděje
- Zelenomodrá
- tmavá — hrdost, uzavřenost, sebezbožňování; světlá — chladná odtažitost, hygienická sterilita.
- Tmavomodrá
- klidná, vážná až skličující, barva dálek, hloubky, rozjímání a smutku, ale take míru a spokojenosti
- Modrá
- znamená klid, důvěru, tradice, stálost přetrvávající na věky, matriarchát
- Světlemodrá
- působí přivětivě, vyvolává představu oblohy a vzduchu, ticha a touhy. Evokuje bezstarostné veselí, neklade žádné nároky a v ničem se neangažuje.
- Modročervená
- zadržená síla koncentrovaná uvnitř, vynucená zdrženlivost
- Červená
- vzrušující, energická, prudká až náruživá, silná, mocná, spojená s představami ohně, krve, nebezpečí, lásky, hluku. Zároveň je vznešená, je symbolem energické akce, změny, přetváření a pronikání vpřed, dobývání, energie a sebevědomí, výstrahy.
- Purpur
- působí důstojně, hrdě, vznešeně, povzbudivě, je spojen s představou spravedlnosti a majestátu, sebevědomí bez střetů, klidu, příměří
- Fialová
- melancholická, osobitá, náročná, značí zastřené vzrušení, skryté tajemství vyvolávající znepokojení, zdrženlivou střízlivost, pokoru, skromnost
- Růžová
- volnost a zároveň energie — něžná aktivita
Symbolizuje lásku, náklonnost a oddanost v srdeční úrovni, bez pudové smyslnosti. Je to barva něhy, jemnosti a oddanosti. Je to barva jemného způsobu života, zdrženlivé elegance, slavnostních nálad a sentimentálních citů. Může však narušovat vztah k realitě a vědomé odvrácení se od vážných věcí života. Zvyšuje chuť na sladké. - Světlefialová
- působí začarovaně, rozpolceně, slabošsky, je to barva magie, melancholie, opojení
- Meruňková
- Obnovuje, oživuje a jemně stimuluje a může rozpustit a odstranit emocionální blokády. Tento barevný odstín, který je nejblíž barvě pokožky, udržuje v proudu životní energii a zjemňuje pleť.
- Hnědožlutá
- obsahuje dynamiku otevírání se, ale místo povrchnosti žluté nastupuje výraz hlubší pohody mysli
- Hnědá
- je střízlivá, mlčenlivá, solidní a vážná, realistická, spojená s představou jistoty a pořádku, domova, tradice, zdrženlivosti
- Šedá
- netečná, smutná, spojená s představou chudoby a pokory, neutralitou, hranicí mezi prostory
- Bílá
- neurčitá, nejistá, spojená s představou nevinnosti a čistoty, osvobození, absolutní svobody, nových začátků
- Černá
- barva smrti, koncový bod tmavosti představuje konečné rozhodnutí, agresivní vzdor, popření pestrého života, nicotu, absolutní odříkání, je výrazem pro bojovné „ne“.
- Zlatá
- symbolizuje pocit zářícího štěstí - Je to barva správného, pravého středu, barva univerzální lásky a nejvyšších hodnot a zastupuje idealismus, velkorysost a šlechetnost. Zlatá dělá cokoliv hodnotné, drahocenné a žádoucí. Zlatá transformuje poznání v pochopení, pomáhá při zvládnutí duševních nejistot, podporuje ducha na cestě k univerzální moudrosti.
Podívejme se na některé základní barvy podrobněji:
Barevné vjemy způsobené jednotlivými vlnovými délkami Zdroj: www.ped.muni.cz
Žlutá barva
Psychologie barvy
Teplá, jasná žluť působí povzbudivě, osvobodivě. Je to barva změny, dere se dopředu, za vším novým. Milují ji lidé bezprostřední, plní nadějí a očekáváním. Tomu, jehož naděje byly zmařeny, se žlutá zdá pokrytecká, licoměrná. Proto odmítání žluté prozrazuje zklamání, nedůvěru v budoucnost.
symbolická řeč
Zlatá žluť připomíná sluneční zář - proto má stejné významy jako slunce: značí život, moudrost a božské světlo. Ve všech mýtech, pohádkách a legendách patří zlatá žluť bohům: Huitzilopochtli, vízězný válečník Aztéků, bůh poledního slunce, je malován modře a žlutě, řečtí bohové sídlí ve zlatých oblacích Olympu, křesťanské svaté zdobí zlatá svatozář. A protože zlaté sluneční světlo činí lidskému oku vše viditelným, je žluť také barvou inteligence, moudrosti a vědění.
Ve starých asijských kulturách platila žlutá za barvu moci. V Číně byla vyhrazena císaři, žluté nohavice patřily k odění perských králů a vladařů babylónských a médských. Dodnes je posvátnou barvou buddhistického náboženství. Žlutá jsou nejen roucha mnichů; v tibetských lámaistických chrámech bývá dokonce i svěcená voda lehce obarvena šafránem.
Na zemi žlutá vítězí s příchodem léta a s nástupem podzimu, je to barva zrajících plodů a žloutnoucího listí. Je tedy symbolem hojnosti a plnosti života, zároveň ohlašovatelkou stárnutí, zkázy, úpadku, blížící se smrti. Je tak dobrá i zlá. Proto v řecké mytologii zlatá jablka Hesperidek symbolizují lásku a nesmrtelnost, a zároveň je zlaté jablko příčinou trojské války, symbolem žárlivosti a pýchy. V náboženské symbolice křesťanství se vyjadřuje zlatou a žlutou barvou myšlenka splynutí duše s bohem a současně její protiklad - duchovní odpadlictví. Je to barva kacířů, barva Jidáše, který zradil Ježíše Krista. Ve světské symbolice se žlutou barvou a zlatem označovala manželská láska, a zároveň její protiklad, nevěra, která manželské svazky trhá. Ve středověku se žlutá stala barvou hanby:
Museli je nosit žebráci, malomocní, prostitutky a svobodné matky. Ve Francii se žlutou barvou pomazávaly dveře zrádců, ve Španělsku nosil kat žlutý a rudý šat - žlutá symbolizovala vinu trestaného, rudá moc a odplatu. Ještě jednou pak zneužili symboliky žluté nacisté: po vzoru středověkých antisemitských nařízení jejich rasistické zákony přikazovaly Židům nosit viditelné žluté znamení - Davidovu hvězdu.
Je s podivem, že žlutá barva, široce přijímaná pro svůj jas a kladné pocitové a věcné asociace, jež vyvolává, je jen pro pouhých pět procent dospělých oblíbenou barvou. Ve vlnovém pásmu jí odpovídá 575 nm, v delších vlnách přechází do oranžové (600nm) a červené (660nm) barvy. Ke kratším vlnám se mění ve žlutozelenou (560nm) a zelenou (510nm). Zaujímá tedy v pásmu pouze velice malý úsek, zhruba osminu, a to je mnohem méně než barvy, s nimiž sousedí. V duze je téměř nepostřehnutelná.
Červená barva
Psychologie
Červená je výrazem životní síly, aktivity, potěšení z činnosti a také barvou dobrého kontaktu s okolím. Značí touhu po silných a hlubokých zážitcích, po úspěchu. Přednost jí proto dávají lidé cílevědomí, energičtí, tvořiví, schopní usilovné práce a soustředěného vypětí, ale také „pruďasové“ a násilníci.
Odmítání červené může být příznakem nedostatku sil, ochablosti, pasivity, znamením, že člověk na své úkoly nestačí, že se cítí unaven, vyčerpán. Takovým lidem se zdá, že nedosáhli toho, čeho dosáhnout chtěli, a že se jim to už ani nemůže podařit.
symbolická řeč
Je až udivující, jak často mají symbolické významy jednotlivých barev u různých národů společné rysy. Téměř vždy a téměř všude byla první barvou červená. Symboliku jí propůjčují krev a oheň, je to barva životní síly. Jak dokazují archeologické nálezy z období mladého paleolitu, pravěký člověk si touto barvou maloval tělo. Mrtví byli obalováni červeným okrem nebo pohřbíváni s miskami krevele - červeň měla dodat sílu a život posmrtnému bytí. Tatáž symbolika se zřejmě uplatňuje v otiscích červeným okrem na soškách Venuší z téhož období. Zde je červená i barvou plodnosti. Také staří Egypťané prý každoročně natírali červenou barvou na ochranu a povzbuzení plodnosti stromy, dobytek, a ovšem I příslušné modly. Později se červená stala symbolem lásky a vášně. Řecký bůžek Eros nosí červený plášť, červená je posvátnou barvou indické bohyně Lakšmí, dárkyně lásky, zdraví, krásy a štěstí. V křesťanské symbolice je jedinou barvou, u níž se rozlišuje odstín: jasná červeň, karmazín, značí lásku, purpur mučednictví.
Zvláštností barevné symboliky je její dvojznačnost: kažká barva má svou dobrou i zlou podobu. Červená je také barvou krvavého násilí, barvou válek a válečníků. Vítězní generálové ve starém Římě si pomazávali tváře červenou barvou, Indiáni si při vyhlášení války natírali červenou hlinkou obličej i celé tělo: proto, nikoli pro barvu kůže, která je žlutohnědá, dostali od bílých dobyvatelů přezdívku rudoši.
Prolití krve znamená také utrpení a smrt. V astrologii patří červená neblahé planetě, válečníku Martovi, a řecký básník Homér dává smrti přídomek „purpurově zbarvená“. Ale zrovna tak červená podle dávných představ chránila proti nemocem, čarám a kouzlům. Nosily se červené amulety, červená krev obětních zvířat měla chránit před onemocněním a neštěstím, červené světlo zastrašovalo zlé duchy a démony. Jindy zase měla červená duchy přivolávat: byla přece barvou pekla a pekelný kníže Mefisto nosil rudý plášť. Červená zvířata, liška nebo veverka platila za zvířata ďábelská, ryšaví lidé byli vystaveni posměchu a hanbě. Egyptští písaři namáčeli své pero do červeného inkoustu, jestliže měli zaznamenat slova neblahé věštby nebo napsat jméno Apofise, hada neštěstí, či Setha, boha zla. Zato ve staré Číně byl rumělkový inkoust privilegovaný a směla s ním psát jediná osoba v říši - císař.
Psychologie barev - Dokončení
Smyslově-morální účinek barev, J. W. von Goethe: V podvědomí většiny lidí Goethe žije jako básník a především jako tvůrce Fausta. Ale dokonce i tento spisovatel se zabýval tématem psychologie barev. Čtenářům se jeho nauku o barvách snaží přiblížit kniha Smyslově-morální účinek barvy, kde je zdůrazněn zejména objektivní účinek barev na citový život. Goethovy podněty mohou najít nové využití nejen v současné umělecké tvorbě a pedagogice, ale také v terapii psychických poruch. Knihu prodává např. www.poznani-knihy.cz
Modrá barva
Psychologie
Psychologové zjistili, že modrá je barvou klidu, uspokojení, souladu. Mají ji rádi lidé citliví, s bohatým vnitřním životem, hledající lásku a oddanost, romantikové - prostě oni tišší introverti. Symbolizuje něhu, věrnost, důvěru, oddanost a tradici. Dávají jí také přednost lidé, kteří touží po klidu: unavení, přepracovaní, i ti, co nemají rádi změny. A když někdo modrou odmítá? Možná má strach ponořit se do hlubin vlastního nitra, možná není spokojen se svými současnými vztahy, s vazbami, které tato barva představuje. Asi ho zatěžují, není to žádné klidné bezpečí, ale spíš nudná závislost: s odmítáním modré se často setkáváme u mladých lidí, kteří touží “vylétnout z rodného hnízda".
symbolická řeč
Modrá je barva vody a vzduchu, nekonečného průzračného nebe. Je nejčastější barvou připisovanou bohům. Nejvyšší egyptský bůh Amón je moudrý, což upomíná na jeho kosmický původ, ostatním egyptským bohům se na nástěnných malbách dělají barvou z prášku kamene lapis lazuli, podle kterého dostal azur své jméno, alespoň vlasy a paruky. Mexický bůh Quetzalcoatl, Opeřený had, stvořitel Aztéků, je rovněž modrý. Indické bohy poznáme podle sinavě modré pleti, germánský Odin nosí modrý šat, gotická Panna Marie se halí do modrého pláště a modré pozadí na renesančních obrazech je symbolem nekonečnosti božského vesmíru. Ale modrá, barva měsíčního svitu, může být také barvou tajuplných mocností, dobrých i zlých. Bludičky lákají modrým světýlkem, koboldi, vodní a horští duchové, jsou modří, modré jsou v pohádkách čarovné květy, které je nutno hledat, modrý je pták štěstí.
Zelená barva
Psychologie
Ten, kdo dává přednost zelené barvě bude zřejmě za všech okolností stát na svém a nezalekne se žádných překážek. Má sklon pečovat o druhé, ale také je rád ovládá a kontroluje. Touží po obdivu a uznání. V Lüscherově testu zelenou, vlastně modrozelenou, volí lidé stateční, houževnatí, ale také umínění a málo přispůsobiví - ti, co se o nich říká, že jsou schopni „jít hlavou proti zdi“. Odmítají ji lidé originální, ale také přepjatí, a určitě není oblíbenou barvou zklamaných a vnitřně nejstých. Příčinou odmítání zelené může být i tělesná slabost: za nesympatickou (tvrdou, jedovatou apod.) ji často označují lidé trpící srdečními chorobami, např. anginou pectoris.
symbolická řeč
Zelená byla vždy symbolem života, znovuzrození, svěžesti a mládí, přírody, jara a naděje - v tom se shodovala všechna náboženství, víry a kulty. Každé zelené jaro ujišťuje člověka, že smrt byla zažehnána, že se znovu obnoví život. Zelená byla barvou řecké Afrodíty, zrozené ze zeleného moře, i barvou staroitalské bohyně jara Venuše. Višnu, indický bůh udržující svět, vystupuje v jedné ze svých avatár, převtělení, jako zelená želva. Aztékové vkládali mrtvým panovníkům do těla místo srdce zelený kámen chalchihuitl, symbol znovuzrození, egyptští mumifikátoři používali ke stejnému účelu posvátného brouka skarabea zhotoveného ze zeleného drahokamu smaragdu.
Ale i zelená má svou odvrácenou tvář: je to barva zlých duchů a démonů, zelený vodník s mokrým šosem loví dušičky a strašidlům kosmického věku, Marťanům, dává lidská fantazie obvykle podobu ošklivých zelených mužíčků.
Kuchyň je pojednaná v přímořském stylu. foto: Právo/archiv Ikar a Rebo
Hnědá barva
Psychologie
Hnědá barva je spojena s představou tělesných požitků. Mají ji rádi ti, které ze všeho nejvíc zajímá jejich vlastní pohodlí, ale také lidé unavení a vyčerpaní, kteří touží po odpočinku. Odmítají ji ti, kdo „životem v teplíčku“ pohrdají, kdo se chtějí odlišit od průměru, být výjimeční. Vyrovnaný člověk má k hnědé obvykle víceméně lhostejný postoj.
Černá barva
Psychologie barvy
Černá je nejtmavší barva, vlastně bychom ji za barvu ani neměli pokládat. Barvy přece patří světlu a černá tmě. Pokud jí někdo dává přednost, znamená to, že odmítá svůj úděl. Černá je barvou vzdoru a protestu. V testu tato neobvyklá volba vždycky upozorňuje na nějaký závažný vnitřní konflikt.
symbolická řeč
Černá je barvou tmy, symbolem smutku, zániku a smrti. V biblické Apokalypse, která vypráví o zkáze světa, se praví, že slunce „zčernalo jako smuteční šat“. Černé šaty, černé vlajky, černé lodní plachty znamenají vždy něčí smrt. Podle řecké báje ohlásil hrdina Théseus před svou plavbou na Krétu, že černé plachty jeho lodi budou nahrazeny bílými, bude-li plavba úspěšná. Smrtelně raněný Tristan ze středověké legendy očekává milovanou Isoldu: bílé plachty mají oznámit její příjezd, černé znamenají, že Isolda na lodi není.
Jestliže bílá znamená v některých kulturách konec spojený se začátkem něčeho nového, symbolizuje zde černá pouhý zánik, pád do nicoty, ze které není návratu. Obecně je to barva neštěstí, smutku, temného tajemství, tabu a magie, ale i zla. Věřilo se, že černá kočka přes cestu přinese smůlu, také spatřit černého havrana bylo zlé znamení, černé slepice sloužily kouzelníkům. Černá patřila Satanovi, knížeti temnot, často ztělesňovanému právě černou kočkou nebo černým kozlem. Satanovi sluhové sloužili černou mši, černá byla barvou hříchu, špatným myšlenkám dodnes říkáme černé. Černá je také barvou moci a chladného násilí. Oblékali se do ní španělští králové a inkvizitoři, černé byly vlajky pirátů i košile fašistů.
Ve středověku ovšem platila černá i za barvu pokory, skromnosti a odříkání se světských radostí: proto byla zvolena pro roucha kleriků a mnichů. I černá má totiž svou dobrou tvář. Ve východních zemích je zase barvou plodnosti. Černé jsou mraky plné deště, který přináší životodárnou vláhu, černá je barva úrodné země. Černá tma je místem klíčení, vznikání. Proto mívají velké bohyně plodnosti - řecká Déméter, Kybela, Isis, Diana z Efesu i indická Kálí, stejně jako mnohdy křesťanská madona, černou tvář.
A co symbolika barev v různých kulturách?
- Černá
- na Západě je černá barvou smrti, smutku a podsvětí. Ve Španělsku se ale dostává do významu slavnostní barvy (svatby apod.). Pro hinduisty byla černá symbolem času a rovněž symbolem bohyně krvavých obětí a orgií Kálí. Egypťanům symbolizovala znovuzrození a vzkříšení.
- Bílá
- je symbolem čistoty, panenství, i když současně je spojena i se stárnutím a s následující smrtí. V Orientu je barvou truchlení. Pro Tibeťany je bílá barvou hory Meru, která má být ve středu světa a symbolizovat přístup k poznání. V Orientu je barvou truchlení.
- Žlutá
- žlutá vlajka na Západě označovala místo nemoci a karantény. V severní Evropě znamená žlutá lest, zbabělost, nevěru, zradu apod. V Číně je však žlutá národní barvou zasvěcenou císaři. Pro budhisty je symbolem pokory a odříkání. V mayské kultuře Střední Ameriky je spojována se Západem.
- Zelená
-
- symbolizuje svět pocitů a také přírodu. Jako ambivalentní barva bývá také spojována se žárlivostí. V pozitivním významu představuje keltský ostrov blahoslavených Tir Nan Og, k němuž skrze mlhu smrti putovala duše.
- Rudá
- barva války, mužství a činorodosti. Do této barvy jsou oděni bůh války Mars a největší římský bůh Jupiter. Pro Číňany je symbolem štěstí, pro křesťany barvou Kristova umučení.
- Modrá
- barva intelektu, míru a rozjímání. Je symbolem vody a chladu, ale také oblohy, nekonečnosti a prázdnoty. Pro křesťany je modrá barvou Panny Marie, jenž je vždy zpodobňována v modrých šatech. Staří Řekové a Římané připisovali modrou barvu Venuši, bohyni lásky.
- Zlatá
- jako barva slunce je symbolem vznešenosti. V Egyptě je spojována s bohem slunce Ra a s obilím, na němž závisel život. Hinduisté ji považují za symbol pravdy. Pro Řeky byla symbolem rozumu a nesmrtelnosti. Nesmrtelnost byla ztělesněna zlatým rounem, které našel Iáson zavěšené na stromě života.
- Růžová
- v Číně barvou nadcházejícího úspěchu.
Předchozí díly:
Psychologie barev - Symbolika barev
Zdroje:
J. Vysekalová, R. Komárková — Psychologie reklamy, Grada Publishing a.s., 2002 (zkráceno);
Fontana, D.: Tajemný jazyk symbolů. Názorný klíč k symbolům a jejich významům. Paseka, Praha 1994.;
Petra Pleskotová: Svět barev - nakladatelství: Albatros 1987 (7329. publikace, náklad:12000 výtisků);
https://cs.wikipedia.org/wiki/Psychologie_barev